podražili mi šalinkartu, zloduši. s příchodem léta bylo rozhodnutí jasné. kašlu na přeplněné a upocené šaliny, budu jezdit kolmo! jal jsem se proto hledat vhodné kolečko pro mě přes inzeráty na internetu a nalezl jedno vhodné a cenově přijatelné u pána v líšni. sama cesta tam byla vynikající akcí. chlapík byl příjemný a za krásných 300,- korun mi prodal skvost silnic, dvoukolového mistra, kterého jsme později pojmenovali „stříbrák“. s ohledem na fakt, že měsíční šulinkarta přijde na více než 400,- kč, je to dobrá investice. přikoupil jsem ještě obligatorní zámek, přední a zadní svítilnu, což zhodnotilo celé kolo o polovinu a vydal se brouzdat brněnskými silnicemi a cyklostezkami.
místy jsem si připadal, vzhledem k věku kola, které převyšuje i můj věk, jako exot. puberťáci na přechodě se nad mým kolem doslova „rozplývali“, chodci oceňovali, že je kolo plně vybaveno, včetně historického zvonku 🙂
první „krůčky“, respektive „šlapky“ (ne ty z kounicové) brnem byly jen nesmělé. apel na radnici – více stezek pro cyklisty! až po několika dnech jsem nalezl ty správné cesty, kudy se dá dojet rychle na ta správná místa. z kamarádů mě nikdo nevyslechl a všichni i nadále cestovali a cestují přeplněnými šalinami, ve kterých v tomto období není opravdu dýchatelno.
nejen po centru se dá cestovat, usoudil jsem a vyrazil za jankou na prýgl. cestu jsem si trochu prodloužil zajížďkou přes kohoutovický kopec, to kvůli neznalosti terénu a špatnému českému dopravnímu značení, jak již si mnozí řidiči (nejen kol) mohli zvyknout. i janku jsem tím pádem nechal trochu čekat a přijel s asi 90ti minutovým zpožděním. ale výlet to byl krásný.
kolo v brně je možno použít nejen na převoz osob(y), ale také jako vhodný pomocník při přepravě těžkých nákladů z potravin tesco a dalších. vzal jsem si za vzor své čínské cyklo-protějšky a využíval kola opravdu na 120%, jako správný socialistický úderník.
jak jistě vidíte, bez pořádného kola se v brně prostě neobejdete 🙂 bohužel jsem jej asi příliš přetěžoval a ono, chudáček, nevydrželo levotočivou zatáčku a jeho zadní kolo se nyní točí již jen ve věčných točištích..
zaplakal jsem a uctil památku stříbráka točenou cyklistickou limonádou muflon light. netruchlil jsem však dlouho a kontaktoval zarytého cyklistu petra-vždy-na-cestě. ten mi za symbolickou cenu jednoho pivka (splatné v budoucnu) dodal vynikajícího nástupce, který nyní nese pojmenování „brněnský drak“. svou přezdívku si drak zasluhuje od prvního prošlápnutí. brněnskými ulicemi se řítí doslova jako drak, soupeříc s větrem (či výfukovými plyny). jeho podoba již začíná připomínat horské kolo. je ovšem křížen se starší eskou, do města ideální. barevně je odladěn drakiádně – červený zadek a zelený předek. pokud kolem vás cosi prosviští rychlostí blesku a bude se tomu kouřit za pneumatikami, vězte, že jste potkali brněnského draka.
